8 pravidel, která porušuju, aneb dělám všechno tak, abych byla spokojená.

green-1968590_1920

1. LÍTÁM LETADLEM.

Miluju cestování. Je to jako droga. Droga, za kterou utrácím nejvíce peněz. Závislost, která mi neškodí, ale prospívá. Rozvíjí mě. Zdokonaluje mého ducha i tělo. Rozšiřuje mi obzory. Učí mě být lepším člověkem a užívat si každé vteřiny života. Když cestuju, jsem svobodná. Dělám si, co chci. Jedu, kam chci. Utrácím peníze, za co chci.

Při cestování letadlem jsem už po sobě zanechala nepěkně velkou uhlíkovou stopu, kterou by vykompenzovalo snad jen vysázení nového lesa. Ostatně, jak velkou uhlíkovou stopu po sobě necháváte, si můžete taky spočítat.

 

2. JEZDÍM AUTEM.

S partnerem jsme 2 a máme 2 auta. Potřebujeme je. Jezdím do práce každý den 30 km tam a 30 km zpět. Autem mi cesta zabere 30 minut. Když bych jela vlakem nebo autobusem, jedna cesta mi potrvá minimálně 60 minut. Vážím si svého času a nehodlám velkou část svého života strávit přemisťováním se do a z práce.

 

3. POUŽÍVÁM PAPÍROVÉ KAPESNÍKY.

Když jsem byla malá, smrkali jsme do látkových kapesníků. Mamka nadávala, jak musí posmrkané kapesníky předepírat. Pak jsme přešli na kapesníky papírové. A už mi to zůstalo. Je to pohodlné. Kapesník posmrkám, vyhodím a nikde se neválí bacily. Partner používá kapesníky látkové. Nesnáším, když je najdu zastrčené za polštářem v sedačce. Ale respektuju ho. Nepředepírám, ale peru na 60 C°.

 

4. ZUBY SI ČISTÍM PLASTOVÝM KARTÁČKEM.

Zkoušela jsem kartáček bambusový, ale nepříjemně mě dráždil v puse, až se mi dělalo na zvracení. Taky z něj vypadávaly štětiny. Opotřebený jsem jej hodila do kompostu. Jiný rozložitelný z přírodních materiálů jsem nezkoušela. Klasický Curaprox je prozatím TOP.

 

5. NEMÁM BRČKO.

Přijde mi to zbytečné. Normálně brčkem nepiju, ani vy nemusíte. Víte, že i malé děti dokážou pít normálně ze sklenice bez brčka?
Když je léto a v restauraci nebo v kavárně si dám nápoj s brčkem, většinou si to nestihnu uvědomit a neřeknu, že brčko nechci. Někde mě mile překvapí a přinesou nápoj s těstovinovým, slámovým nebo papírovým brčkem. Někdy s plastovým. Svět se kvůli mým několika plastovým brčkům nezboří. SNAD.

 

6. NEKUPUJU VŠE V BEZOBALU.

Miluju dnešní dobu, dnešní možnosti. Možnost nakoupit vše, co potřebujeme. Bohužel, některé zboží je stále v nedostupných cenových relacích. A tak to je i s některým zbožím v bezobalovém obchodě.

BEZOBALOVÉ OBCHODY JSOU SUPER! Nakupuju tam těstoviny, koření, čaje, ovesné vločky, přísady na pečení, občas mouku. Tyto obchody se snaží prodávat zboží v nejvyšší, bio kvalitě, a tomu odpovídá cena. Já si nemohu dovolit koupit kilo bio kešu ořechů za 600 Kč, když vím, že nebio koupím za 400 Kč. Snad někdy přijde doba, kdy se to změní. Prozatím musí stačit moje „skromné bezobalové nákupy“.


Najděte si ten „svůj“ bezobalový obchod.

 

7. NEMÁM VEŠKEROU KOSMETIKU A DROGERII EKO, BIO, VEGAN, NETESTOVANOU NA ZVÍŘATECH, V PŘÍRODNÍM, RECYKLOVATELNÉM A ROZLOŽITELNÉM OBALU.

Bylo by to moc fajn. Avšak jsem spořivý člověk a nerada vyhazuju produkty, které jsou funkční. Takže stále dopotřebovávám sprchové gely a dekorativní kosmetiku, které dostávám jako dárky. Stále taky používám agresivní nešetrnou drogerii. Až je vypotřebím, pořídím si ty SPRÁVNÉ.

 

8. NOSÍM FAST FASHION OBLEČENÍ.

Některé kousky oblečení mám opravdu dlouho. A stále je nosím. Teď se možná chytnete za hlavu, ale řekněme, že něco třeba nosím už 10 let! O svoje oblečení se starám a pokud vypadá pořád dobře, sedí mi a není vyloženě nemoderní, proč bych ho nemohla nosit dál? Takže tady mi snad odpustíte, že je to móda pořízená z oděvních řetězců, zásilkových obchodů a supermarketů.


Levná trika, džíny a spodní prádlo za pár stovek nevydrží dlouho, žmolí se, seperou, vytahají. Jakmile doslouží, nevyhodím je. Ušiju z nich pytlíčky na potraviny, odličovací tamponky, nebo hračku pro kočku.

Když potřebuju něco nového, občas zavítám do sekáče nebo do outletu.


TĚŠÍM SE NA DOBU, AŽ BUDU VYDĚLÁVAT TOLIK PENĚZ, že si budu moct dovolit kupovat nadčasovou autorskou módu od českých tvůrců, z kvalitních látek, vyrobenou za normální mzdu a ne někde v Číně za pár dolarů malým dítětem. SNAD TO PŘIJDE.


 

VŠICHNI SE CHCEME PŘIBLÍŽIT IDEÁLU A DĚLAT VĚCI SPRÁVNĚ.

Někdy chceme být přímo dokonalí, bezchybní. Ale moc dobře si uvědomujeme, že to není možné.


Někdo teď možná brblá, že kážu vodu a víno (mimochodem jsou to mé nejoblíbenější nápoje), že jsem pokrytec. Píšu E-booky a radím Vám, jak žít život bez obalu.

Píšu, jak máte smrkat do látkového kapesníku, a sama používám papírové. Jezdím do práce autem a Vám radím chodit pěšky. Sdílím s Vámi návod na výrobu domácího čističe, ale sama pořád používám agresivní škodlivou chemii a tak dále…

NEJDE ALE O TO, BÝT DOKONALÝ.

Pokud se neodstěhujete mimo civilizaci a nestanete se 100 % soběstačnými v zajišťování potravy, v péči o tělo, nebudete potřebovat auto a kontakt s ostatními lidmi, tak se Vám ta DOKONALOST NEPODAŘÍ.

V každé lidské činnosti za sebou zanecháváme menší či větší stopu.

 

Jde o to, tohle všechno si uvědomit. PŘEMÝŠLET O VĚCECH. O TOM, CO A JAK DĚLÁME. Co můžeme ve svém chování změnit. Tak, aby nám to neublížilo a ještě víc nekomplikovalo život.

 

Je potřeba překonat pohodlí, komfortní zónu, jak se říká. Ale pouze do té míry, aby to pro nás bylo přijatelné, praktické a dlouhodobě udržitelné.

Můžeme se v určitých ohledech uskromnit, méně létat letadlem, méně jezdit autem. Více přemýšlet o spotřebě, o tom, co si každý den mažeme na tvář, co si oblékáme. Můžeme. Avšak jen do té míry, dokud nám to činí uspokojení a dělá nás to šťastnými.

Obdivuju a zároveň nechápu lidi, kteří se dokážou uskromnit, omezit svoje zájmy, dělat správné věci a dosahovat vyšších cílů na úkor sebe sama.


Já taková nejsem. Jsem sobecká, žiju život tak, abych byla spokojená. Je to můj život, a pokud ho žiju tak, abych neubližovala ostatním, pak je to správně. SNAD.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *