Byli jsme nakupovat. V supermarketu, který máme 2 minuty cesty od domu. Potřebovali jsme jenom nějakou zeleninu. Dávám tři velké mrkve do plátěného pytlíku, dvě červené papriky jen tak do košíku a okurku ve folii. Nepoužiju přitom ani jeden sáček.

 

FUJ, NEPLASTUJ !

Ale jak už to tak bývá, slevy a výhodné akce číhají na každém rohu. Ani my jsme tentokrát neodolali. Dochází nám mouka na pečení chleba, takže proč nevyužít 30 % slevu na pšeničnou celozrnku z důvodu blížícího se data spotřeby ?

„Pomozte nám neplýtvat“, hlásá nápis na svítivé nálepce s 30 % úsporou. A na mě to funguje. Šup s moukou do košíku. Stejný krok podnikneme u proteinových tyčinek, které se nám budou hodit jako rychlá energie na cesty. A taky u Grana Padano – tento sýr anebo parmezán používáme v kuchyni celkem často.

Doma v lednici si hoví červená řepa. Samotné by jí bylo smutno, tak k ní zkusím taky zlevněnou kozí goudu. Ještě dva tvarohy v papíru a s nimi opět do sáčku. CHJOOO. S tím mám fakt problém. S těmi sáčky.

Tvaroh

Jak nakupujete tvaroh? V plastové vaničce? Tomu se chci vyhnout. Když ho nedám do sáčku, můžu nákupní plátěnku prát tento týden už podruhé. Možná si vzít vlastní krabičku a dát tvaroh do ní. Ale to by ho stejně musela paní prodavačka u pokladny vydělat, aby mohla načíst kód.

Máte nějaký fígl, jak nakoupit tvaroh v papíru bez dalšího obalu, aniž by vám zašpinil tašku a ostatní zboží?

Jdeme k pokladně a čekáme, až na nás přijde řada. Vyskládáváme zboží na pás. Před námi jsou dvě dospělé paní, asi maminka s dcerou. Sleduju, co všechno koupili a nestačím zírat. O složení nákupu mi ani tak nejde. Mám nutkání paní něco říct z jiného důvodu.

Sáček v sáčku

Skoro všechno zboží má ještě nastrkané v plastovém sáčku.

  • Banány v sáčku, hrozny, které už jsou v sáčku má ještě v jednom sáčku,
  • pudinky, vanilkový cukr, kypřící prášek do perníku v dalším sáčku.
  • Dvě mouky, každá ve svém sáčku.
  • Pečivo v sáčku mě nepřekvapuje.
  • Alespoň, že ty dvě plastové vaničky s rajčaty, které jsou ještě v jednom plastovém obalu, do sáčku nedala.

 

Chjooo, tihle lidé by potřebovali osvětu.

Jo, asi to přeháním. Jo, asi jsem na tyhle věci trochu magor. Ale já si prostě nemůžu pomoct.

Proč dávají lidi do sáčku banány, když mají slupku, nic z nich neteče a nemůžou nic zašpinit? Proč dávají do sáčku mouku? OK, mouka se někdy sype, obal se může protrhnout, ale ten binec po ní přece můžu z tašky vysypat a je to v pohodě.

Proč paní dala do sáčku pudinky, vanilkový cukr a kypřící prášek, když už každý v jednom sáčku jsou?

Můžu být vlastně ráda, že neměla zvlášť sáček na pudink, zvlášť na cukr a zvlášť na prášek. Asi. Nebo ne?

 

LHOSTEJNOST?

Asi to nepovažují za důležité. Nevadí jim ten bordel všude okolo. Vyjdou z prodejny a kolem se válející sáčky, petlahve a obaly od cukrovinek už nevidí. Možná si v duchu zanadávají, že jsou lidi bordeláři, nebo že to udělali nějací spratci, kteří se nenaučili, že se odpadky hází do koše.

Mně se to nelíbí. Neříkám, že když vidím na zemi nějaký obal nebo petku, tak se pokaždé ohnu a jdu s tím jedním obalem do koše. Ale někdy to tak dělám.

Třiďme na 100 %.

Je sice pěkné, že lidi třídí odpad, ale měli by to dělat správně, se vším všudy. Ne jen donést láhve ke kontejneru, a protože už je plná, tak je položit vedle, aby je pak vítr roznesl po celém parkovišti a pod podvozky aut.

SAKRYŠ, Tak už tu petku sešplánu, když ji chci do toho kontejneru hodit, ne? Krabici od nábytku složím nebo rozdělám na menší kusy, aby se jich do kontejneru vlezlo víc a po sídlišti to nevypadalo jak někde na skládce.

 

Tohle mě fakt vytáčí.

 

NEVĚDOMOST, LHOSTEJNOST, A POCIT, ŽE KDYŽ JSEM TO NEUDĚLAL JÁ, TAK TO PŘECE NEBUDU UKLÍZET. NENÍ TO MŮJ BORDEL.

Ne, není. Není to můj bordel. Je to totiž bordel nás všech. Všichni žijeme v nějakém městě, nebo na vesnici. Všichni platíme daně a využíváme požitků, které nám naše země nabízí. Naše planeta nabízí. A všichni na té planetě žijeme. Je to náš bordel.

Jo, jsem magor. Ne, tohle mi opravdu není jedno.