Stačí málo

Krásný zářijový den,

Tento rok je pro mě rokem plným změn, nových začátků, odhodlání a rozhodnutí dělat věci jinak. Žít život podle sebe.

 

Každé rozhodnutí má svá pro i proti. 

Úplně na začátku svých snah žít život bez obalu, jsem nad svým konáním moc nepřemýšlela. Vždycky jsem narazila na nějakou drobnost, kterou bych chtěla do svého života vnést a snažila jsem se ji přizpůsobit tak, aby mi vyhovovala. Ať už to byl nákup pracího vajíčka, pořízení koše na bioodpad nebo odhodlání pustit se do výroby vlastního jogurtu.

Tím, co dělám, jsem se nijak extra nechlubila. Jen moje nejbližší rodina věděla, jak vedeme domácnost. Občas přišla s přáteli řeč na to, jak kdo třídí odpad, co používá za drogerii nebo jaké domácí dobroty kuchtí.

 

 

Nutno říct, že jsem se občas za svoje snahy i styděla a bylo mi trapně.

Jaksi jsem nedokázala lidem, kteří o třídění odpadu nemají ani páru, vysvětlit, jak moc je toto důležité a jaké dopady má naše chování na planetu.

Neměla jsem sílu a energii jim pořád dokola vysvětlovat, že do plastu nepatří pouze láhve od nápojů a do papíru letáky. A když jsem jim řekla, na co všechno máme doma speciální nádoby, tašky, koše nebo krabice, zahlédla jsem v jejich tváři jakýsi úšklebek a posměšné pohrdání.

Taky vám moc nepřidá, když se snažíte vést děti k zodpovědnosti, třídíte s nimi odpad, sbíráte odpadky před školou a pak přijde uklízečka, která ten vytříděný odpad stejně sesype do jednoho černého pytle. Jen kvůli pohodlnosti a proto, že to tak prostě dělá už 40 let.

To, že jí vysvětlíte váš záměr a požádáte ji, aby ten odpad nechala, že to s děckama vynesete, prostě nestačí. Odvětí svoje – „Ale, prosím tě“, a jede si dál ve svých zaběhnutých nevědomých kolejích.

 

Čisté svědomí

Abych aspoň já měla jakž takž čisté svědomí, svůj plastový odpad si v práci schraňuju v šatní skříni a jednou za čas ho vynesu. Občas vyberu ze směsného odpadu i odpad po kolegyňkách a vytřídím ho. Pokreslené papíry a větší útržky odkládám bokem a vozím domů do krabice, kterou pak dám bratránkovi do školní soutěže, jak o tom ostatně píšu ve svém e-booku.

 

Každý děláme, co můžeme.

Každý se nějak snažíme. Možná žiju v nějaké sociální bublině, ale stále více se potkávám s lidmi, kterým problematika odpadu, minimalismu a zodpovědnosti není lhostejná a cizí.

Sami třídí veškerý možný odpad, připravují si vlastní potraviny, pijí vodu z kohoutku a používají šetrnou kosmetiku a drogerii. Je to super!

 

Nemusíme všichni dělat všechno.

Být EKO, BIO, HOMEMADE, ZEROWASTE, LOCALPRODUCT, BPA FREE, GLUTEN FREE, SACHARID FREE, VEGETARIAN, VEGAN, LOWCARB, HIGHFAT, DOGFRIENDLY, BABYFRIENDLY…

Ne, to opravdu nemusíme.

 

Stačí málo.

A pokud se vám tahle myšlenka nepozdává, vyberte si jednu věc, kterou začnete dělat jinak.

  • Pořiďte si látkové pytlíky na ovoce, zeleninu a pečivo. Nebo si je sami ušijte.
  • Zbavte se igelitek (než je vyhodíte, párkrát je použijte – plýtvání čímkoli není OK) a nakupujte do síťovky nebo plátěné tašky.
  • Vykašlete se na milion kosmetických serepetiček a drogerie a redukujte – začněte tím, že se zbavíte toho, co je prošlé, nepoužitelné, nebo toho, co stejně nepoužíváte – darujte to třeba na charitu nebo do azylových domů.
  • Přispějte organizacím, které to s ochranou přírody myslí vážně a mají s tím dlouholeté zkušenosti.

„Existuje milion věcí, které můžete udělat pro lepší planetu.“

 

Planeta je jen jedna a neznamená to, že když žijeme na jejím druhém konci, věci, co se dějí na tom prvním, se nás netýkají.

Každým svým nádechem, myšlenkou a pohybem ovlivňujeme to, co se stane v budoucnosti.

 

A když si dnes každý z nás vybere pouze JEDNU věc, kterou udělá lépe,

zítra bude naše planeta 7 miliardkrát lepší.

Tak zahoďte ostych a výmluvy a pustťe se do toho.

 

A nezapomeňte mi o tom napsat na facebookovou stránku nebo na email prozivotbezobalu@gmail.com.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *